RNDr. Eduard Doubek

RNDr. Eduard Doubek (1922 – 1994) ledečský rodák, profesor na ledečském gym­náziu po roce 1989 i ředitel. Spolupracoval s mnoha novi­nami i časopisy. Z vydaných knih nelze opomenout dvě vydání Pověstí z Posázaví, Dolní Kralovice, Zahrádka, Z historie města Ledeč nad Sázavou, Kovofiniš a Ledečsko, Z deníku stihače a řadu turistických průvodců Posázavím a řadu dalších prací.

Byl i uznávaným divadelním ochotníkem a režisérem. Aktivně se věnoval i sportu a turistice. Zasloužil se i o Městské muzeum, které dlouhá léta spravoval spolu se svým otcem, ledečským učitelem.

František Pleva

František Pleva (1945 – 2009), ledečský rodák a velký patriot města se zasloužil o vydání řady knih, které na přelomu 3. tisíciletí vydalo Město Ledeč n. S. i Nová tiskárna v Pelhřimově. Knihy jsou cenné především svým dokumentárním obsahem. Pan Pleva byl velkým sběratelem starých pohlednic Ledče n. S. a okolí. Jeho sbírka ledečských pohlednic je dosud nejobsáhlejší.

Jan Valchař

Jan Valchař (1867 – 1926), řídící učitel v Bojišti u Ledče, historik. Jeho nejznámější práce, která je dodnes uznávána je, „Ledečsko a Dolnokralovicko“. Byl spoluzakladatelem městského muzea.

František Fiedler

František Fiedler (1913 – 1991), ledečský rodák, redaktor zabývající se historií regionu. Dvoudílné „Dějiny města Ledče“ dosud nevydané tis­kem. Divadelní hra „Na Tábor“ a román „Dobrou noc, mládí“

Adolf Branald

Adolf Branald (1910-2008), český spisovatel, zajížděl od mládí do Ledče na letní pobyt ke svojí tetě Fany Mizerové, manželce oficiála místního soudu. Později bydlel i v hotelu Koželužna. Do města přijížděl i jeho otec Richard Branald, režisér pražských divadel, se svou divadelní společností. Hrávali divadlo v divadelním sále gym­názia.

Jaroslav Foglar

(Jestřáb / 1907–1999), český spisovatel pro mládež, dlouho­letý vedoucí Junáka. Zajížděl od roku 1925 se svým oddílem Ju­náka na tábor pod vilémovickou zastávku v malebném ohbí řeky. Nazvali ji Sluneční zátokou. Zde také vznikla jeho nejslavnější kniha „Hoši od Bobří řeky“ Měl ve městě mnoho přátel. 

Zdeněk Matěj Kuděj

Tak jako jiné umělce přitahovala krása města a jeho okolí, mnoho  spisovatelů, kteří zde žili, zajížděli na letní pobyt nebo zde ještě žijí. Mezi ty nejznámější je možné zařadit novináře a spisovatele, bohéma a dobrodruha – Zdeňka Matěje Kuděje (1881–1955), který část svého neklidného života prožil v Ledči a v Radostovicích. Jaroslav Hašek se v roce 1921 usadil na Lipnici a Zdeněk Matěj Kuděj v Ledči nad Sázavou. Zde vznikl román „Ve dvou se to lépe táhne, ve třech hůře“ z jejich putování Posázavím. V zahradě domku paní Anny Krupičkové v Havlíčkově ulici psal svoje povídky z Vysočiny „Mariánská huť“, později pak diktoval svůj poslední nedokončený román „Naše ulice“ paní Marii Klofáčové. Román byl o lidech v našem městě. V roce 1952 se odstěhoval z Ledče do Litomyšle, kde také zemřel. 

JUDr. Lev Sychrava

JUDr. Lev Sychrava – narodil se v Ledči 16. prosince 1887. Významný český politik, novinář a spisovatel. Sekretář Tomáše Garrigue Ma­saryka a spolupracovník Milana Rastislava Štefánika a dr. Eduarda Beneše. Odešel do ciziny, kde vyvíjel protirakouskou propagandu. Od roku 1918 pracoval v Československé obci legionářské. Ceněna je jeho práce novinářská a spisovatelská, zvláště knihy „Na ev­ropském západě“ a „Z mých vzpomínek na Štefánika“. Zemřel v Praze 4. 1. 1958. Dalo by se jistě vzpomenout i dalších rodáků našeho města, kteří se významně podíleli v oblasti politiky, kultury i dobré práce u nás i ve světě. Zde jsme vzpomněli jen na ty nejslavnější.

Jan Šeba

Jan Šeba – mezi naše pro­slavené rodáky patří voják, politik, diplomat a spolupra­covník Tomáše  Garrigue Masaryka a Milana Rastislava Štefánika – Jan Šeba. Na­rodil se v Ledči 26. prosince 1886. Za první světové války se jako mladý důstojník do­stal na ruskou frontu, kde přeběhl do zajetí k Rusům. Vstoupil do legií a stal se v Petrohradě spolupracovní­kem T. G. Masaryka. Později byl poslán do Itálie a zde se Štefánikem organizoval legie podle ruského vzoru. Nastoupil zde do funkce prvního československého šéfa vojenské mise a později i vyslance. Byl generálním tajem­níkem Strany národně socialistické a poslancem národního shromáždění. Vydal knihu „Rusko a Malá dohoda v politice světové“. Stal se vyslancem v Rumunsku, Jugoslávii a Číně, kde také prožil druhou světovou válku. Do vlasti se vrátil v roce 1946 a vstoupil do služeb prezidenta dr. Beneše. Po únorovém puči byl vypovězen z Prahy a žil jako vyhnanec v Plzni, kde také 25. července 1953 zemřel. Jeho urna je uložena na starém ledečském hřbitově. Byl to jeden z veli­kánů politického života první republiky, který se významnou měrou zasloužil o samostatnost našeho státu.

Marie Hermannová

Marie Hermannová – na­rodila se v Ledči 7. prosince 1837. V dětství byla slabé děvčátko, s vrozenou srdeční vadou. Jemná a citlivá. Byla vychována ve velké rodině mezi jedenácti sourozenci. Přestože měla ráda jiného chlapce, byla rodiči přinucena ke sňatku s majitelem vino­palny v Kališti – Bernardem Mahlerem. Bernard byl velmi podnikavý, a tak měl pro­myšlen i sňatek s Marií, aby rozšířil svůj majetek. V únoru 1857 se konala jejich svatba v Ledči dle židovských obyčejů. Sňatek byl úředně potvrzen v Humpolci. Rodina žila v Kališti a tam se jim také narodil druhorozený syn, kterému dali jméno Gustav. Další děti, kterých měla Marie celkem čtrnáct, se narodily již v Jihlavě, kam se celá rodina přestěhovala. Žili zde poměrně v nouzi, a tak malý Gus­tav často zajížděl do Ledče k dědečkovi a babičce. Gustav se stal později uznávaným skladatelem a dirigentem. Napsal celkem devět symfonií a písňové cykly. Je představitelem přechodu od pozdního romantismu k moderní hudbě. Často zajížděl za svojí matkou do Jihlavy, Marie Hermannová zemřela 25. října 1889 v Jihlavě. Je zde také pochována se svým mužem. Ledečská ro­dačka, která dala světu velkého člověka – umělce, hudebníka, skladatele a dirigenta – Gustava Mahlera. 

Vojtěch Ivanovič Hlaváč

Vojtěch Ivanovič Hlaváč – narodil se v Ledči 23. března 1849. Vystudoval varhanickou školu v Praze. Dezertoval z voj­ny do Petrohradu v Rusku. Stal se varhaníkem u Italské opery v Mariinském divadle. Později dirigentem Uměleckého klubu. Sestavil velké koncertní harmonium na osm oktáv, se kterým koncertoval v mnoha zemích. V roce 1882 byl jmenován dirigentem velkých koncertů v Pavlovsku, letním carském sídle. Dirigoval zde přes 2500 koncertů. Jako dirigent se zúčastnil několika světových výstav. V roce 1893 dirigoval střídavě na Světové výstavě v Chicagu s dr. Antonínem Dvořákem. V roce 1891 byl jmenován profesorem na petrohradské univerzitě. Pro­cestoval všechna větší ruská města a vypracoval nové osnovy pro hudební školy. Několikrát  navštívil  Čechy a hlavně Ledeč, kde byl jmenován čestným občanem. Stal se dirigentem námořní kapely na carské jachtě. Doprovázel cary Alexandra II. a Mikuláše II. na všech zahraničních návštěvách. Dostal hodnost generála v ruské armádě. Srdeční choroba ho přinutila omezit hudební produkce. Zemřel 19. března 1911 v Petrohradě a je pochován na katolickém hřbitově ve Vyborgu. Napsal několik symfonií, sólové písně, valčíky, mazurky, sbory mužské, ženské i smíšené. Složil též komickou operu Oblava.  

plk. Bohumír Fürst-Fiřt

Čs. válečný hrdina, stíhací eso, účastník Bitvy o Británii, nositel mnoha vysokých československých, britských a francouzských vyznamenání.

Nebyl to jenom „obyčejný“ pilot, jeden z mnoha – z celkového počtu několika tisíc československých válečných pilotů, kteří za druhé světové války aktivně bojovali proti fašismu, skončil se svým skóre sestřelených nepřátelských letadel jako 3. nejúspěšnější čs. stíhač během Bitvy o Británii a 23. nejúspěšnější čs. stíhač za celou 2. světovou válku na západní i východní frontě. Jedná se opravdu o mimořádný úspěch. 

Žil v našem městě od počátku 50. let až do své smrti v roce 1978, tj. přes 25 let, je zde i pochován.  

plk. Zdeněk Vltavský-Waldhütter

Čs. legionář z 1. světové války, voják z povolání, v letech 1931-1935 vojenský atašé ve Francii, Velké Británii, Belgii a Švýcarsku. Ihned po okupaci naší země nacisty v roce 1939 se aktivně zapojil do odboje, byl několikrát zatčen a vyslýchán gestapem. V květnu 1945 se od samého počátku podílel na přípravě Pražského povstání, byl pověřen přípravou a velením nad povstaleckými obrněnými jednotkami, složenými z ukořistěné německé techniky. Účastnil se obrany továrny ČKD a budovy Národního divadla. Jako parlamentář vyjednával s německým vojenským velitelem Prahy gen. Toussaintem o kapitulaci německých vojsk na území Prahy.

Rodák z Dolního Města, zakrátko se s rodiči přestěhoval do Ledče n.S. a prožil zde své dětství. Do Ledče se vrátil počátkem 50. let a žil zde až do své smrti v roce 1963.  

ThDr. Jaroslav Škarvada

ThDr. Jaroslav Škarvada, titulární biskup litomyšlský a ge­nerální vikář pražský, se narodil 14. 9. 1924 v Praze. Od svého mládí jezdil s rodiči do Ledče ke svému dědečkovi, který žil ve Svatotrojické ulici. Prožíval v Ledči snad všechny prázdniny svého mládí. Po maturitě pracoval v zemědělském družstvu Sativa v tehdejším Německém Brodě. Přitom tajně studoval teologii. Po válce odjel se skupinou českých studentů do Říma, kde jako bohoslovec papežské koleje Nepomuceum získal na Lateránské univerzitě v roce 1950 doktorát teologie. Po roce 1948 se však už nemohl vrátit do vlasti. Po ročním studiu filozofie na Gregoriánské univerzitě v Římě byl v roce 1951 poslán do severní Itálie do diecéze Concordia, kde po čtyři léta působil jako kaplan ve farnosti Tagliamento. V roce 1955 se stal profesorem věroučné teologie v semináři v Chieti. Když v roce 1965 přijel do Říma vyhoštěnec, pražský kardinál Josef Beran, vybral si dr. Škarvadu za svého sekretáře. Spolu pak zakládali po celém světě krajanské misie. V roce 1983 byl papežem Janem Pavlem II. vysvěcen ve Svatopetrské basilice na biskupa. Po roce 1989 se vrátil domů a plně se zapojil do církevní obnovy. Roku 1991 byl pak Svatým otcem jmenován Světícím biskupem pražským. Jak sám přiznal, Ledeč mu přirostla k srdci, snil o ní během svého vyhnanství a rád se sem vždy vracel. Byl častým hostem ledečské farnosti a svůj volný čas trávil ve svém domku v Havlíčkově ulici. Zemřel v Praze 14. června 2010. 

Jakub Jan Ryba

Známý rožmitálský učitel a hudební skladatel Jakub Jan Ryba, autor oblíbené vánoční mše „Hej mistře, vstaň bystře“, měl čtyři syny. Jednomu z nich, očnímu lékaři Josefu Arnoštu Rybovi, se narodil 9. 6. 1852 v Praze syn Josef. Ten se stal později vojenským lékařem a sloužil v Bosně, Josefově a Krakově jako štábní lékař. V roce 1918 se přihlásil do vznikající československé armády. Později odešel do důchodu a přestěhoval se z Vídně do Ledče. Zde žil od roku 1920 v Horní Ledči v Thunovském letohrádku. Josef Mikuláš Ryba, vnuk hudebního skladatele, zemřel v Ledči nad Sázavou 9. 7. 1929.

Míla Beránek

Akademický malíř Míla Beránek se narodil 9. srpna 1888 v Hradci Králové. Vystudoval pražskou uměleckou akademii. Stal se spoluzakladatelem kabaretu Červená sedma v Praze. Později se věnoval malbě a egyptologii. Od roku 1919 žil se svou rodinou v Ledči, kde zdědil rodinnou papírnu, jednu z nejstarších v Posázaví. Měl zde svůj ateliér, kolem něhož vytvořil přírodní park s cizokrajnými dřevinami. Některá zákoutí zde svými pracemi vyzdobil i jeho kamarád, sochař J. V. Škoda. Zde maloval své obrazy z Vrchoviny i známý obraz Sázavská Madona. Restauro­val i obrazy majitelů ledečského hradu v muzeu. Dopoledne 1. prosince 1937 byl ještě na otevření své výstavy obrazů v Pelhři­mově, kde ho odpoledne zastihla smrt. Je pochován na starém ledečském hřbitově.  

Jakub Teplý

Mezi osobnosti, které část svého života prožily v Ledči, se řadí sochař a řezbář Jakub Teplý. Narodil se 27. července 1729 v Plátěnicích u Pardubic, kde se oženil a koupil si zde dům. V ro­ce 1766 si koupil dům i s polnostmi v Ledči v Koželské ulici. Osud mu však v našem městě nepřál. Když pracoval na barokním sousoší Panny Marie na ledečském náměstí, vypukl 18. dubna 1766 požár v Koželské ulici. Jeho nově koupený domek vyhořel do základů. Mistr prodal spáleniště i pole a odstěhoval se zpět do Pardubic. Zde 20. února 1802 zemřel. Jakub Teplý patří mezi významné umělce druhé poloviny 18. století. Jeho posláním bylo být nositelem kultury v širokých vrstvách lidu. Dodnes jsou jeho díla obdivována v Pardubicích, Ledči nad Sázavou, Horním Jelení a jinde.  

Dr. Helena Šmahelová

Dr. Helena Šmahelová(1910-1997), česká spisovatelka románů pro mládež i dospělé. Žila ve městě v letech 1924 – 1930. Několik let pracovala jako proda­vačka v papírnictví a knihkupectví Otakara Vostatka v Koželské ulici. Ráda vzpomínala na město a jeho krásné okolí.